Bio je naše cesta

 

 

Bio. Úderný pojem, nad kterým se mnohým ježí všechny chlupy. Co vlastně znamená? Není to hanlivé slovo, značí to způsob, jak můžeme z přírody získat to nejcennější prostřednictvím ekologického zemědělství. BIO je značka kvality, kterou si zaslouží jen ti nejlepší. A taky nejskromnější a nejpokornější, jak zjistíte, když se začtete do publikace nakladatelství Kazda.

 

 

Pojem biofarma není neznámý, určitě jste o nějaké už slyšeli. Marie Šuláková vybrala patnáct z celkového počtu zhruba 4500 biofarem v České republice, aby přiblížila jejich činnost široké veřejnosti. Mimo jiné navštívíme mléčnou farmu Amaltheu, Čokoládovnu v Troubelicích, Biozeleninu Košař, ekofarmy Šelongovi, Šťastná koza, Mitrovský dvůr, horskou farmu Hucul či velmi oblíbený levandulový statek Bezděkov.

 

V první řadě musím zmínit grafickou stránku publikace. Nakladatelství Kazda si na ní dává záležet a nejinak je tomu i tady. Jednotlivé reportáže jsou opatřeny kvalitními fotografiemi, které jsou prací Nikol Klapkové. Důraz je kladen na detail, fotografka zachytila klíčové fragmenty vztahující se ke konkrétní farmě. Barevné snímky kolorují ráz knihy, svým pozitivním laděním dotvářejí příjemnou atmosféru díla.

Jednotlivé kapitoly jsou odlišeny, můžeme říct, že každá farma má svou barvu. Nejenže to působí esteticky, ale zároveň i přehledně a prakticky. Asi nebude problém uhodnout, jakým odstínem z palety barev se pyšní například levandulový statek Bezděkov.

 

Ráz počinu se nese v příjemném duchu, je vidět, že autorku reportáže bavily, farmáře zpovídala s chutí a zájmem. Otázky jsou vždy k věci, čtenáři se tak dozví hodně podstatných informací a doplňujících poznatků.

 

 

Vést takovou farmu, to zní jako ryzí romantika, ve skutečnosti to do ní má velmi daleko. Vy si koupíte kvalitní biopotravinu z ekostatku, voňavou, čerstvou, bez přidané chemie a máte pocit, že její vyprodukování bylo snadné, proč byste měli tedy platit víc peněz než v marketu. Už nevidíte, že si farmáři připadají jako vytrvalostní běžci na trati, kolik úředních překážek musí překonat, aby získali dotace, že pracují od nevidím do nevidím bez úlev, dovolenou téměř nemají a ještě musí skloubit pracovní povinnosti s rodinnými. Vedle toho, že tato fakta uslyšíte přímo od zpovídaných hospodářů, vám je v úvodním rozhovoru potvrdí Kateřina Urbánková, manažerka PRO BIO svazu ekologických zemědělců, kterou Marie Šuláková zpovídala symbolicky jako první a od níž se také dozvíte, jak svaz pomáhá farmářům s propagací i poradenstvím, neboť ekologické zemědělství je velmi specifický obor.

 

 

Biopotraviny najdete téměř všude, přesto je naše společnost zatím tak úplně nepřijala. Bio přitom není sezónní módní záležitost, ale způsob života. Publikace nazvaná příznačně Bio je naše cesta si klade za cíl přiblížit ekozemědělství jako možnost návratu k přírodě a kvalitním živinám. Dozvíte se, jak se kakaové boby dostaly z Ekvádoru do české výrobny čokolády v Troubelicích, že ze speciálního skotu chovaného na Vysočině, respektive z jednoho zvířete jsou na ekofarmě v Mitrově schopni nadělat až 80 různých druhů steaků. Nebo že výroba kozího sýru závisí na tom, jaké je počasí.

 

Kniha mě hodně obohatila, hlavně tím, že jsem se díky přímým rozhovorům se zemědělci mohla blíže seznámit s tím, jak funguje ekozemědělství v praxi. Líbila se mi atmosféra, která ze stránek dýchala, lidskost, pokora, úcta k přírodě. Měli bychom si vážit toho, co nám příroda dá, a naučit se to efektivně využívat.

© Barbora Javorková, Čteme české autory