Couchsurfing v Íránu

Couchsurfing v Íránu - Moje cesta do země za zavřenými dveřmi 

Stephan Orth

 Milí naši příznivci,

čas od času vás budeme seznamovat s názory, náměty a možná i nápady některých čtenářů našich knih. Na základě toho si můžete o knize udělat sami svůj názor a rozhodnout se, zda ji chcete mít ve své knihovně.

Dnes kniha „Couchsurfing v Íránu”:

Jsem člověk, který prožil více jak polovinu svého dosavadního života v totalitě. Pocit ohrožení ve mně stále zůstává. A tak kniha od mladého spisovatele a cestovatele Stephana Ortha vzbudila mou pozornost již svým podtitulem „Moje cesta do země za zavřenými dveřmi“. Zavřené dveře i okna jsem prožila – ta evropská. Ale zavřené únikové cesty v muslimské zemi, kde stále existuje mravnostní policie, kde rodiče domlouvají sňatky svých dětí, kde ukamenování kvůli sexuální orientaci či politické angažovanosti není nic neobvyklého – to ve mně vyvolalo značnou zvědavost. Možná i proto, že nedávno jsem si přečetla knihu „Bez dcerky neodejdu“, která byla pro mne kulturním i lidským otřesem.  
 

Stephan Orth je mistrným vypravěčem a bez zbytečného patosu či kritiky popisuje své zážitky z cestování po dnešním Íránu. Píše humorně i napínavě, podle toho co právě prožívá – s kým a kde. Couchsurfing je zvláštní druh cestování s noclehy předem sjednanými s lidmi, kteří druh tohoto ubytování poskytují. Pro mne velmi zvláštní a bez dobré postele a dobrého polštáře nepředstavitelné. Mladí lidé však při cestování dokáží postrádat komfort, avšak zážitky a nově vzniklá přátelství ne.

Stephan Orth píše „Na svých cestách jsem nikdy nespal na gauči a jen málokdy na posteli.“ Současný Írán je vskutku jiný. Moderní, kdy např. fastfood je u mladých lidí neobyčejně populární a v každém velkém městě je množství krámků s burgery a napodobeninami  KFC. Mnoho Íránců porušuje zákony a pravidla dnes a denně – když mají pocit, že se na ně nikdo nedívá. Takoví skrytí chartisté. Ale je jich čím dál tím více. A to je dobře. Třeba jednou i oni prolomí svou berlínskou zeď a svoboda zavítá i do totalitní asijské země jménem Írán. Pocit lidské svobody a revolty je v knize z části zkreslený tím, že hostitelé jsou většinou vysokoškolsky vzdělaní a anglicky mluvící lidé. V příbězích je tedy absence prožitků a setkání s „normálními“ lidmi. To ale vůbec neubírá na čtivosti, napínavosti a zajímavosti této knihy. Těším se na Couchsurfing v Číně!

 

Írán okouzluje a zároveň i rozčiluje – a přináší tak každému návštěvníkovi zážitky, které rozhodně nikdy nezapomene.