Ptáčků malých i velkých, strakatých i nenápadně zbarvených poletuje všude kolem nás nepočítaně. Naučili jsme se je nevnímat, ale přesto je pro nás vždycky zážitkem, můžeme-li zblízka pozorovat ukřičenou sojku, majestátně kroužící káně nebo dokonce mohutného výra nechtěně probraného z denního spánku.
Výpravná publikace německého přírodovědce Felix Weiβe je určena především dětem, ale určitě potěší i dospělé milovníky přírody, kteří při svých procházkách rádi pozorují okolité zivočišstvo - a občas si marně lámou hlavu, co že to kolem nich prosvištělo za opeřence.
Jelikož jsou ptáci neustále v pohybu (zpravidla daleko a vysoko od nás), bývá ambiciózní výzvou rozlišit drobné rozdíly, jež jsou někdy pro rozeznávání druhů podstatné. Kapesní průvodce Ptáci nabízí přehledný a vizuálně atraktivní exkurs do světa středoevropských ptačích druhů. Jakmile ptáka pojmenujeme a určíme jeho druh, stává se pro nás srozumitelnějším. Můžeme se o jeho životě dozvědět víc a stane se naším známým, kterého při dalším setkání rozeznáme rychleji.
Krátká ukázka:
V předjaří, od poloviny února do června, je v popředí hnízdění. Samečci se předhánějí ve zpěvu a díky svatebnímu šatu jsou velmi nápadně zbarvení. Pro sledování je to úžasné období, protože ze zimních stanovišť se každý týden vracejí další a další druhy. V létě, když zpěv utichá a ptáci se stahují k přepeření na chráněná místa, může krajina naopak působit jako zcela prázdná. Především výlety do lesa mohou být v červenci a srpnu pro pozorovatele ptáků zklamáním. V tomto období tvoří zajímavá místa k pozorování spíše vlhké oblasti, jezera, řeky a mořské pobřeží, kde se soustřeďuje ptačí život. V září a říjnu je již v plném proudu stěhování ptáků a prakticky všude můžete očekávat zajímavé exempláře. V zimě je opět klidněji, ale ptáci jsou v holých větvích zase lépe vidět. Doma na zahradě můžete výtečně sledovat ptáky u krmítka, a také ve vlhkých biotopech lze často spatřit velký počet druhů.
© Jiří Raichl, Literární servis