Známe je z pohádek, pověstí, písní, známe je z obrázků, obrazů, jejich sochy, sošky a jiná ztvárnění jsou v posledních letech dokonce velmi populární. Rozplýváme se nad jejich krásou a něžností, velikostí a moudrostí, a přesto – málokdo z lidí věří v jejich skutečnou existenci...
Přírodní bytosti – ať už jde o víly, vodníky, elfy, vzdušné bytosti, gnómy, obry ze skal či obry z moří a oceánů, jsou zde na zemi od nepaměti, byly zde dříve než lidstvo samo a – člověče, styď se – po celou tu dobu sledují naše počínání, zatímco ony samy od prapočátků své existence plní bezchybně Stvořitelovu vůli. Zapomněli jsme na to, že kdysi pro nás bylo přirozené s přírodními bytostmi žít, komunikovat, ptát se na radu… V dějepise jsme se učili o pravěkých lidech, kteří naivně věřili na bytosti stromů, bouřek, ohně či vody a spolu s učitelkou jsme se měli smát, jak byli pošetilí…
I dnes mezi námi žijí lidé, kteří přírodní bytosti slyší, vyciťují, někdy i vidí. Přirozené je to hlavně u dětí. Margot Ruis a její manžel Gerhard Kogoj bytostné nejen vidí, ale dokonce s nimi běžně hovoří. Dar, jejž tito manželé z Rakouska obdrželi, jim umožňuje zprostředkovat, co nám přírodní bytosti chtějí vzkázat dnes. Dělají to prostřednictvím přednášek, seminářů, publikací článků či knížky Bytosti přírody. Modlitba „Kéž jsou všechny přírodní bytosti šťastné“ vyšla ze srdce Margot Ruis.
Kdo jsou přírodní bytosti? Ve škole jsme se učili o všem živém i neživém na zemi, o přírodních bytostech nikdy…
A to je problém, že jsme se o nich neučili a že se o nich neučí. Západní civilizace už po staletí odsunují tyto bytosti do říše pohádek. Staré kultury, jako byli Keltové a Germáni, to ještě věděli a znali je, těm bylo jasné, že tyto bytosti existují. Později s christianizací ale došlo k tomu, že se přírodní bytosti zakázaly. Řeklo se, že neexistují, a po dlouhá staletí bylo nebezpečné, když člověk viděl věci, které neviděli ostatní a které nebyly oficiálně přípustné. Mnoho lidí, kteří chodili do lesa a žili v harmonii s přírodními bytostmi, skončilo na hranici. Na takového člověka, který uměl léčit a znal mnohá tajemství o bylinách, stačilo upozornit a byl s ním konec. A od inkvizičního soudu nebylo návratu. Potom přišla moderní přírodní věda. V jejích očích se bytostní dostali do kategorie zabedněné pověrčivosti. A tak to vypadá dodnes. Lidé věří, že jsou to pohádkové bytosti, které ve skutečnosti neexistují. Pro přírodní bytosti je to ale těžké. Protože když lidé nevěří v jejich existenci, nemusí na ně brát ani ohledy. Proto přírodním bytostem velmi záleží na tom, aby lidé jejich existenci vzali opět na vědomí, doufají, že na ně pak vezmou větší ohledy. A jestli se o nich budeme učit ve škole? Tak to bude asi ještě chvíli trvat. Pokud se vůbec někdy dočkáme…
Přesto se zdá, že zejména v poslední době jsou tyto bytosti nesmírně populární – všude je vidíme ztvárněné do nejrůznějších podob.
Ano, v posledních dvaceti letech se změnilo a udělalo velice mnoho. Vzpomínám si, že semináře o přírodních bytostech byly před dvaceti lety, kdy jsme s nimi začínali, velice exotické. Časem začali lidé o semináře i přednášky jevit obrovský zájem a tak je tomu dodnes. Skutečně dnes mnohem více vidíme obrázky a knížky, je vidět, že v člověku spí touha, která se stále více probouzí.
Jak a kdy se u vás začaly projevovat schopnosti vnímat přírodní bytosti?
To bylo přesně v roce 1987, v tom roce jsem začala šamansky pracovat, absolvovala jsem několik seminářů, kdy jde o vědomý kontakt s neviditelnými světy a o přenesení informací a poselství, která mohou být pro jednotlivce anebo pro společnost užitečná. Jeden ze seminářů se uskutečnil ve vysokých horách v Rakousku a trval celý týden. Já jsem seděla na hoře sama a najednou jsem je mohla vidět… A šlo to samo sebou. Užasla jsem. Byly tam vodní žínky, sešly z malého vodopádu a najednou stály přede mnou. A tím to začalo.
A jak se to pak vyvíjelo dál?
S šamanskou cestou se velice mnoho vyvíjelo… Všechno to mé vnitřní vidění se velice rychle zesílilo, začala jsem vidět taky energie – někdy auru, někdy energii hudby, všechno možné. Už dříve jsem pracovala s drahokamy a ty ke mně ve stejnou dobu začaly jakoby promlouvat, ukázaly mně, co s nimi mám dělat. Ošetřovala jsem lidi kameny a ony mně samy řekly – ten patří sem a ten semhle, mně polož sem – samy se hlásily. To všechno přišlo samo sebou ve stejné době. Rok 1987 byl velice dobrý rok. Navíc jsem se v něm na podzim ještě seznámila se svým mužem!
Ano, vy a váš muž máte stejné schopnosti. Bylo to to, co vás spojilo a spojuje?
Samozřejmě, velice. Především na začátku to bylo velmi krásné, když jsme mohli srovnávat. Šli jsme spolu do lesa, já jsem uviděla lesního elfa a řekla Gerhardovi: „Vidíš tam něco?“ A on na to jen: „Myslíš toho lesního elfa?“ To je na počátku moc dobré, když máte zpětnou kontrolu. Tak jsme srovnávali barvy, vlasy, jestli to souhlasí. A teď už děláme společně dlouhodobě semináře do říší přírodních bytostí i jiné.
Vybavíte si nějaký obzvlášť krásný zážitek při setkání s přírodními bytostmi?
Těch je velice mnoho. O mnoha z nich píši ve své knize Bytosti přírody. Vybavuji si hned to první setkání. Poprvé, když jsem uviděla velkého elfa, to bylo naprosto úžasné. Seděla jsem na hoře v horách a měla oči zavřené. A najednou jsem cítila, že přede mnou něco velikého stojí. Oči se mně rozevřely, přede mnou stála nádherná veliká bytost. Já nejsem nějaký přeuctivý typ, jsem spíše taková ležérní, ale tehdy jsem úplně vydechla „Pane“. To bylo něco naprosto úžasného. A to byl vlastně začátek nového přátelství…
Pochopila jsem správně, že přírodní bytosti chtějí vaším prostřednictvím sdělovat lidem něco důležitého? Je něco, co by nám chtěly aktuálně vzkázat?
Ano. Lidé způsobují přírodním bytostem velké problémy – i když jsou dlouhodobé, v poslední době jsou velmi dramatické a velice se vyostřily. Jedná se hlavně o prostoupení celé přírody a atmosféry určitými vibracemi, které jsou oslabující a nepřátelské vůči životu. Stručně řečeno: Kromě toho, že jsou pro ně velmi nepříjemné vibrace našich špatných vlastností, negativních pocitů, mají s námi aktuálně velký problém s určitými mikrovlnami a zářeními. Ať už jde o televizní, radarové či rozhlasové vysílače a zvlášť v posledních několika letech mobilní telefony. To je zvlášť nepříjemná záležitost pro přírodní bytosti, navíc jejich záření je všude – je slabší v úplně vzdálených oceánech, ale je všude. Všude tam, kde se člověk pohybuje. A přírodní bytosti nám vzkazují, že tyto vlny a vibrace zrovna tak oslabují nás jakožto i veškerý život na zemi. Jemnohmotný i hrubohmotný. Rostliny, zvířata, lidi, potoky, les, moře, všechno. Pak jsou ještě takové věci jako HAARP 1 a to je to nejhorší – to je ta největší rána.
Toto zařízení může sloužit i jako nebezpečná zbraň. Jakým způsobem se s tím přírodní bytosti mohou srovnat – jestli vůbec existuje nějaký způsob?
Oni se s tím nesrovnají. Před dvěma lety řekl velký mořský elf Gerhardovi, a byl už skoro zlý a velice si stěžoval: „Vy jste nám vzali moře. Moře je rozřezáno, my se už nemůžeme volně pohybovat. Jsou tu překážky, které bychom měli lámat, jsou pro nás nepříjemné a způsobují nám bolest.“ Gerhard se zeptal: „Co to je?“ A on: „Přichází to z venku, a dosahuje to až na dno moře. A rozřezává to moře, jak do hloubky, tak do šířky. A je to už skoro všude.“ A tak jsme si okamžitě řekli, že to je HAARP. Ještě jsou další věci, o kterých ani nevíme. A kdo ví, co ještě všechno existuje, jaké strašné věci vymýšlí nebo používají vojáci. Především pro vzdušné bytosti je to velice špatné, a když jsme slyšeli, že i pro ty mořské, je to zoufalé. Když si představíme, že HAARP může ještě rozřezat dno moře, tak vidíme, co je to za sílu, a jak to na jemnohmotné bytosti působí. A my jsme také jemnohmotné bytosti.
Hodně se dnes hovoří o sporných genových technologiích. Jaký to má vliv na bytostné?
U nás v Rakousku se tomu ještě stále zkoušíme bránit. Nemáme žádná pole s genově změněnými rostlinami, ale nevím, jak dlouho budeme ještě vzdorovat… Nemohu také říct, že jsem viděla nějaká modifikovaná pole a jejich bytosti, ale určitě je to naprosto nepřípustný zásah. Člověk si tady hodně dovoluje. Už jen samotná představa, že vezmeme gen z ryby a dáme do rostliny, je naprosto perverzní. Kdyby Tvůrce chtěl, aby měla kukuřice rybí gen, určitě by to tak udělal. Nejhorší je, že člověk přírodu neposlouchá, nedívá se, nedává pozor a nic se nenaučí. Místo toho si myslí, že on sám by to mohl udělat lépe. Není sporu o tom, že energie těchto věcí je velice špatná.
Říkáte lidem na přednáškách a píšete ve své knize, že můžeme bytostné prosit o pomoc a o radu… Komu máme poděkovat? Bytostným nebo Stvořiteli?
Děkovat je vždycky dobré. Můžete děkovat i přírodním bytostem. Energie díků je pro ně velice dobrá vibrace. Dříve bylo vždycky spojení mezi lidmi a přírodní říší a lidé posílali přírodním bytostem dobré myšlenky. A také svoji vděčnost. A to je vibrace, která jim pomáhá. A že děkujeme Bohu – to je něco, co stejně činíme nebo bychom měli činit. To není jen ten šéf nahoře, ale jsou to i ti malí spolupracovníci. Ti potřebují pomoc.
Hovořili jsme o smutných věcech, které bytostným způsobujeme my lidé. Je něco, za co nás mají rádi?
Ale jistě. Například na nás vždycky obdivovali naši sílu ducha. Oni říkají, že lidský duch je krásný a silný nástroj. Že my dokážeme vytvořit velké a silné věci. Ale momentálně neděláme jen dobré věci… Oni vždycky lidi obdivovali – taky ty možnosti, které máme a oni ne. Třeba naši svobodnou vůli, která nám umožňuje se samostatně rozhodnout – pro světlo nebo pro tmu. Jedna vodní žínka – o které píšu i ve své knize – se mnou měla velice zajímavý rozhovor o lidském a elfím vědomí. Řekla mně: „My jsme vás vždycky obdivovali. Vy se můžete svobodně rozhodnout sloužit Světlu anebo mu nesloužit. My nemůžeme jinak než mu sloužit.“ To se jí zdálo pěkné. Já jsem jí zase říkala: „Já bych nám zase přála takové vědomí, jako má ten velký elf.“ Oni vypouštějí pouze dobré vibrace. Na rozdíl od toho, co tady provádíme my.
Na přednášce v Praze jste také řekla, že přírodní bytosti mají rády, když si zpíváme nebo prozpěvujeme. Prostřednictvím vaší společnosti Dana Mudra jste vydali několik CD se zpíváním, které dělá bytostným dobře. Mohla byste alespoň v krátkosti představit tuto společnost?
Ráda. S manželem jsme od roku 2001 jezdili každou zimu do Indie. Po dvou pobytech jsme tam viděli velmi mnoho bídy a také jsme tam poznali velmi mnoho nádherných lidí. A řekli jsme si, že musíme něco udělat. Nemůžeme tam jenom jezdit s vědomím, že se nám daří dobře, a vidět přitom, jak se mají oni. Rozhodli jsme se, že peníze, které vyděláme semináři a přednáškami, půjdou do Indie. A tak jsme spolu s několika dalšími přáteli založili společnost Dana Mudra. Nikdo z nás neměl na počátku ani tušení, jakou formou to bude nakonec fungovat. Ve stanovách máme: Získat peníze pro indické sociální projekty, aby se něco postavilo na nohy, a druhý bod, který je stejně důležitý, je rozšiřování transmateriálního světového názoru. To je velice stručně řečeno. Někdy se lidé ptají – Co to je? Ale je to jasné. Zajímá nás všechno, co existuje mimo hmotný svět.
Gerhard Kogoj: Zpěv mají bytosti přírody rády. Před lety jsem měl zážitek s jedním elfem, který zpíval slabiku Óm. Od té doby se pravidelně spojuji s touto vibrací a doporučuji lidem totéž.
Jak probíhají vaše semináře v říši bytostí přírody? Jak učíte lidi vnímat bytostné?
Učit není to správné slovo. Děláme to, že v nich posílíme latentní sensibilitu pro vnímání těchto bytostí. To není záležitost jednoho dne. Také nemůžeme stanovit nějaká pravidla, protože jsou lidé, kteří potřebují jen malinké postrčení, prostě příležitost, aby byli sami se sebou a sami v přírodě a že se jim dá několik podnětů k naladění na jemnohmotné vyciťování. A pak se to najednou stane. Především je lidé cítí, ne vidí. Cítit, slyšet bytostné umí mnoho lidí. Po každém semináři je několik takových, kteří je vidí, a my po dvaceti letech můžeme konstatovat, že lidé, kteří dnes přicházejí, když je srovnáme s těmi na začátku, mnohem více znají, více vědí a je to mnohem lehčí.
Hovoříte na přednáškách a píšete v knížce o mnoha konkrétních bytostech, které vám něco sdělily, také jste řekla, že máte jednoho přítele, rádce, který vás léta provází. Povíte nám o něm něco?
My máme několik takových přátel – stejně jako mezi lidmi. Tento velký elf, o kterém jsem hovořila, je první, se kterým jsem se setkala. Před deseti, dvanácti lety, kdy jsme často chodili do těchto hor, jsme měli velmi silné spojení. A i když jsme někde jinde, tak i teď je vždy možné. Ale máme zase i jiné přátele. Například přítomnost mořského elfa, o němž jsem také mluvila, tady teď velice silně cítím. Ty dva známe už od počátků, byli zmíněni i v knížce, která vyšla v roce 1994. Celou dobu jsme v kontaktu.
Hodně často hovoříte o bytostech Španělska a rakouských hor. Zajímalo by mě, jestli má každý národ svého hlavního bytostného, jakousi národní bytost?
To bychom se museli vrátit ke Keltům, kteří to měli velice silně zakotveno ve spiritualitě. Věřili, že země je vlastně také bytost, ženská bytost, bohyně. A tato bohyně byla velice důležitá pro prospěch celého lidu a král nebo kníže musel s hlasem bohyně této země hovořit. Musel společně s tou zemí pracovat, a když to nedělal, vyschly prameny, byla špatná úroda a roční období nepřišla ve správnou dobu. Potom se řeklo, že zemi vládne špatný král. Ale když mluvil pravdu země, pak bylo všechno v pořádku. Byly dobré žně, úroda, prameny tekly bohatě a roční doby přišly ve správný čas. Personifikace té země byla velice důležitá. Můžeme to vidět víc lokálně, protože s politickými hranicemi nemají přírodní bytosti co činit. I když samozřejmě mají zvláštní spojení s národem. Takovéto bytosti jsou ženské bytosti, my jsme poznali bytosti kompetentní pro velikou oblast a to jsou královny, nádherné a světlé ženy. Často bydlí v dutých (nikoliv hrubohmotně dutých) horách. Takovou ženu známe například v Andalusii. Andalusie spadá do její kompetence. Španělsko je tady vždycky přítomno, já tam jezdím totiž velmi ráda...(smích).
To je na vás i vidět, trochu i vypadáte jako Španělka. Když jednotlivé národy mají určitý společný rys, objevuje se něco takového i u těch bytostí přírody?
Oni vypadají vždycky trochu jinak. Například malé vodní žínky jsou u nás v potocích vždycky světlé, mají modré oči. Na Havaji vypadají jinak. Mají tmavší kůži, černé vlasy, přizpůsobují se lidem. Ve Španělsku jsou trošku tmavší než u nás v Rakousku. Protože oni lidi velice obdivují a tak se jim přizpůsobují, chtějí také tak vypadat. A to jsem ještě nebyla v černé Africe...
Setkala jste se i u nás v České republice s přírodními bytostmi? Je něco, co by nám chtěly vzkázat?
Především se tu setkáváme s lidmi. V pátek večer jsme byli na Petříně. Jsou tam překrásné stromy a byla tam velice krásná a veselá stromová bytost. Během našeho semináře v pražské Šárce jsme se např. zaměřili na skupinu stromů na stráni, kde elfové před námi tančili. Tuto skupinu elfů jsme ještě nikde jinde neviděli.
Knihu "Bytosti přírody. Setkání s přáteli člověka" lze objednat u nakladatele na www.knihykazda.cz.
Rozhovor vedli: Marie Šuláková a Jiří Gottweiss
Překlad zprostředkovala PhDr. Magdalena Havlová
Poznámka:
1) Systém HAARP znamená High-frequency Active Auroral Research Program, tedy aktivní vysokofrekvenční výzkum polární záře. HAARP vysílá elektromagnetické vlnění do ionosféry, která obsahuje velké množství nabitých částic (iontů) a kromě jiného umožňuje šíření různých radiových vln, a využívá jejich přirozených charakteristických vlastností. Na hranici kosmického prostoru může generovat vlny o extrémně dlouhých frekvencích, které se vracejí zpět k zemskému povrchu. Těchto vln lze využít mnoha různými způsoby. Některé studie vlivu systému HAARP na životní prostředí připouštějí, že HAARP může znamenat extrémně vážnou hrozbu.
Zdroj: Svět Grálu č. 23/2010