Kdopak to tu běžel?

Kdopak to tu běžel?
Svenja Ernsten, Christine Henkel
 

 Koupila jsem knížku „Kdopak to tu běžel?“ pro svá vnoučata a abych byla babička v „obraze“ knihu jsem si přečetla a prolistovala. Budu přece svým vnoučatům nejen číst a ukazovat stopy domácích i divokých zvířat z našeho okolí, ale budu jim i vypravovat příběhy z mého dětství v jedné šumavské vesnici.

   stopy3
 stopy5     A jak jsem tak knihou listovala, přihnaly se vzpomínky s takovou silou, že mě to až překvapilo. Bílá, zasněžená Šumava, palčáky z ovčí vlny (dobře se na ně chytal sníh a dobře, i s chlupy, se okusoval), sáňky, lyže, eskymácké iglú a hlavně parta vesnických dětí. No a samozřejmě zvířata. Na vsi to ani bez nich nešlo. A v zimě? Byly to jejich stopy, které jsme poznaly i bez knížek. Jen slepičí stopy nám všechno ničily, a proto jsme slepice neměly rády. Byly hloupé. Nedalo se s nimi mluvit a ani s námi nechtěly sáňkovat.
 

Když jsem si prohlížela novou knihu pro vnoučata, vzpomněla jsem si na výrobu stop pomocí našich prstů a dlaní a na to, jak jsme vyrobenými stopami zlého medvěda strašily menší děti. To byla nádhera.

Nejdůležitější byl sníh – největší psací tabule na světě. A sněhu je dnes tak málo. Možná ve Špindlerově Mlýně. Tam zase nejezdí děti hledat zvířecí stopy. A tak zbývají knihy, videa, cestopisné pořady a dokumenty o zvířatech. Škoda.

Knížka „Kdopak to tu běžel?“ je moc krásná, laskavá a dětem ukazuje nejen stopy známých zvířat, ale i zajímavé a málo známé věci z jejich života.

   stopy4
 stopy2    

Víte že jezevec svou potřebu (WC) koná mimo noru do malých jamek, kterým se také říká latríny? Asi jsme se my lidé nechali jezevcem inspirovat. A jelen evropský obvykle tvoří stádo jen s dalšími jeleny, neboť s laněmi se potkávají jen v době páření. Lišky si zase na jaře a na podzim rády pochutnají na žížalách a svůj rajón si značkují svými výkaly. To zajíc polní při pronásledování hopká rychlostí blesku a kličkuje, dokud neskočí do svého pelechu ve tvaru pekáče. Tam také nocuje. V zimě napadaný sníh přikryje pelech i zajíce jako peřinu. Ta ho dobře ochrání před zimou, a navíc jej dobře schová.

 

Prostě v knížce se děti dozví mnoho zajímavostí, a když budou hodně vnímavé, zjistí, že kromě stop zanechávají zvířata za sebou ještě další důkazy, prozrazující jejich přítomnost. Například pírko, jindy ohlodané plody nebo ohryzané stromky. I ony nám prozradí, které zvíře šlo sněhem před námi.

Kniha je proto vzrušující cestou po stopách zvířat.

   stopy1
Grafický návrh vytvořil a nakódoval Tomáš Hlad & techka s.r.o.

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení