Kdopak to tu běžel?

Kdopak to tu běžel?
Svenja Ernsten, Christine Henkel
 

 Koupila jsem knížku „Kdopak to tu běžel?“ pro svá vnoučata a abych byla babička v „obraze“ knihu jsem si přečetla a prolistovala. Budu přece svým vnoučatům nejen číst a ukazovat stopy domácích i divokých zvířat z našeho okolí, ale budu jim i vypravovat příběhy z mého dětství v jedné šumavské vesnici.

   stopy3
 stopy5     A jak jsem tak knihou listovala, přihnaly se vzpomínky s takovou silou, že mě to až překvapilo. Bílá, zasněžená Šumava, palčáky z ovčí vlny (dobře se na ně chytal sníh a dobře, i s chlupy, se okusoval), sáňky, lyže, eskymácké iglú a hlavně parta vesnických dětí. No a samozřejmě zvířata. Na vsi to ani bez nich nešlo. A v zimě? Byly to jejich stopy, které jsme poznaly i bez knížek. Jen slepičí stopy nám všechno ničily, a proto jsme slepice neměly rády. Byly hloupé. Nedalo se s nimi mluvit a ani s námi nechtěly sáňkovat.
 

Když jsem si prohlížela novou knihu pro vnoučata, vzpomněla jsem si na výrobu stop pomocí našich prstů a dlaní a na to, jak jsme vyrobenými stopami zlého medvěda strašily menší děti. To byla nádhera.

Nejdůležitější byl sníh – největší psací tabule na světě. A sněhu je dnes tak málo. Možná ve Špindlerově Mlýně. Tam zase nejezdí děti hledat zvířecí stopy. A tak zbývají knihy, videa, cestopisné pořady a dokumenty o zvířatech. Škoda.

Knížka „Kdopak to tu běžel?“ je moc krásná, laskavá a dětem ukazuje nejen stopy známých zvířat, ale i zajímavé a málo známé věci z jejich života.

   stopy4
 stopy2    

Víte že jezevec svou potřebu (WC) koná mimo noru do malých jamek, kterým se také říká latríny? Asi jsme se my lidé nechali jezevcem inspirovat. A jelen evropský obvykle tvoří stádo jen s dalšími jeleny, neboť s laněmi se potkávají jen v době páření. Lišky si zase na jaře a na podzim rády pochutnají na žížalách a svůj rajón si značkují svými výkaly. To zajíc polní při pronásledování hopká rychlostí blesku a kličkuje, dokud neskočí do svého pelechu ve tvaru pekáče. Tam také nocuje. V zimě napadaný sníh přikryje pelech i zajíce jako peřinu. Ta ho dobře ochrání před zimou, a navíc jej dobře schová.

 

Prostě v knížce se děti dozví mnoho zajímavostí, a když budou hodně vnímavé, zjistí, že kromě stop zanechávají zvířata za sebou ještě další důkazy, prozrazující jejich přítomnost. Například pírko, jindy ohlodané plody nebo ohryzané stromky. I ony nám prozradí, které zvíře šlo sněhem před námi.

Kniha je proto vzrušující cestou po stopách zvířat.

   stopy1