Na houby jsem chodil s rodiči i babičkami od malička. Podhřiby, praváci, kozáci, růžovky, největší úlovek byl pro mě vždycky křemenáč. Že existují i jiné druhy hub, než ty, jejichž plodnice sbíráme na řízky nebo smaženici, nebo naopak nesbíráme, protože jsou nejedlé nebo dokonce jedovaté, jsem posléze začal tušit a v přírodopise už jsem z toho byl i tasen před tabulí. Přesto jsem při čtení Propleteného života od Merlina Sheldrakea prakticky permanentně nestačil „valit oči“.
Merlin Sheldrake je mladý (letos mu bude 36) anglický biolog s doktorátem z tropické ekologie z Cambridgeské univerzity. Aktuálně pracuje jako vědecký asistent na Vrije Universiteit Amsterdam. Propletený svět vyšel v anglieckém originále v roce 2020, ve stejném roce titul v českém překladu vydalo brněnské Nakladatelství Kazda. A až si knihu otevřete, začnete se divit. Ponoříte se do světa, o kterém jste nejspíš neměli ani tušení (nebo maximálně to) a divit se nepřestanete až do poslední stránky. Asi jako když se autor sám ponořil v Kalifornii do lázně, naplněné tlející dřevěnou štěpkou, tři týdny namočenou ve vodě nebo když jako malý kluk ležel zahrabaný v hromadě tlejícího ořešákového listí a nechápal, jak to ti droboučcí živočichové (a houby) dělají, že jeho hromada postupně mizí a přitom on je při té práci vůbec nevidí.
Úžas dítěte nad odkrýváním a objevováním neznámého světa je přesně ten pocit, který čtenáře provází celou Sheldrakeovou knihou. Uvědomíte si, že houby jsou prostě všude. Žijí na všem, ve všem, jsou schopné vyrůst prakticky z jakéhokoli substrátu, jsou na rostlinách, pod rostlinami, na živočiších i v nich. I na vás a ve vás. Jsou zdrojem řady nemocí a také skvělou medicínou. Bez hub bychom byli zavaleni obrovskou masou rostlinných zbytků, s nimi dokážeme možná v budoucnu likvidovat odpad i chemické znečištění.
Nikdy bych neřekl, že číst knihu o houbách (nejen o těch s plodnicemi, ale taky o těch v lišejnících, o kvasinkách a dalších, však jich je na světě přes dva miliony druhů) bude jako se zabrat do dobrodružného románu. Ale Sheldrakeův styl je opravdu fascinující. Trochu jako když Richard Halliburton v Královské cestě za dobrodružstvím poznává staré mýty tím, že si je částečně zkouší na vlastní kůži a přeplave třeba mezi bájnou Skyllou a Charybdou, noří se Sheldrake do tlející štěpky, krade jablka v univerzitní zahradě v Cambridgi zpod jabloně, která je klonem stromu, který rostl na zahradě Isaaca Newtona, rukama i hlavou se noří do podhoubí v patách stromu uprostřed panamského pralesa, sepisuje zkušenosti z právě absolvovaného medicínského pokusu s LSD…
„Čím více se učíme o houbách, tím méně nám toho dává smysl bez nich,“ píše Merlin Sheldrake. A jako by to postihlo i jeho knihu. Jako by se i ona stala houbou, všudypřítomným a všezahrnujícím myceliem s hyfami ochutnávajícími tu to, tu ono. Propletený život je kniha o houbách, ale zároveň o přístupu člověka ke světu, o rozdílu mezi vědci v terénu a vědci v laboratořích, o provázanosti světa lidí se světem hub – a také lidského myšlení s houbami. Nejen skrze psychotropní látky v houbách (a houbičkách) přítomné, jako je psilocybin nebo právě LSD, ale třeba díky kvasinkám, které využíváme denně v pečivu, či kvašené zelenině nebo nápojích. Bez hub by prostě svět nefungoval, a to ani ten náš, lidský. A Sheldrakeova kniha ilustruje ukázkově to, co noapsal jeden z duchovních otců světové ochrany přírody John Muir, totiž, že „když se snažíme vytáhnout něco samo o sobě, zjistíme, že je to provázané se vším ostatním ve vesmíru.“ Houby, jak ukazuje Sheldrake, jsou takovým obrazem světa a života.
Frederik Velinský ve své recenzi pro ČRo Sever napsal úplně přesně: „Jestli jste měli po prvních stránkách pocit, že bez hub bychom ani my nebyli tím, čím jsme, až knihu zaklapnete, budete si tím skoro jistí. Vypadá to zkrátka, píše Merlin Sheldrake, že „s houbami vzniká a zaniká svět”.” A je to tak. Snad jen dvě perličky závěrem – odbornou korekturu českého překladu dělal náš kolega ze Správy KRNAP Vojtěch Zavadil. A knížka je kromě fotografií ilustrována obrázky, kreslenými inkoustem z hnojníku obecného.
© Jakub Kašpar, vyšlo v časopise Krkonoše - Jizerské hory, 2/2022