Jaká byla Vaše nejoblíbenější dětská knížka?
V dětství jsem byla vášnivá čtenářka. Už po první třídě paní učitelka Vojtěšková doporučila mým rodičům, abych odebírala časopis Sluníčko, protože jsem plynule četla. Vycházela spousta krásných dětských knih a nemůžu říct, že bych měla oblíbenou jen jednu. Byly ale tituly, které jsem četla opakovaně, a to například Děti z Bullerbynu s nádhernými ilustracemi Heleny Zmatlíkové, Robinsona Crusoea a v neposlední řadě Příběh lvice Elsy. Prožívala jsem neobyčejné dobrodružství divoké šelmy a člověka, toužila jsem odjet do Afriky a najít svou Elsu, chodit s ní do buše a vozit ji na střeše auta.
_1.jpg)
♦♦♦
Co Vás přivedlo k psaní knížek pro děti?
Myslím si, že kousek dítěte je ve všech autorech dětské literatury. Do dětství se vracíme a ovlivňuje naši cestu životem. I já jsem se při psaní příběhů o malém Péťovi vracela do dětství a šlo to lehce. Najednou jsem viděla svět očima malého dítěte a mohla tak zažít různé lumpárny, které si jako dospělý člověk už dovolit nemohu. Jsem o hodně starší než dnešní děti, ale věřte mi, že dětství je v nás, má svou komnatu a stačí ji jen pootevřít.
♦♦♦
Jaká kniha z těch, co jste napsala, je Vaše nejoblíbenější? A proč?
Ať už jsou to knížky pro děti, tak i práce v redakci časopisu Darina, vše má svůj čas a smysl. Ve svých knihách pro děti jsem chtěla ukázat, jak důležitý je pro děti příklad a silná osobnost v podobě pana ředitele Scotta. Tu děti bez rozdílu respektují a v dospělosti napodobují. Stejně jako v sobě nosíme kousek dítěte, tak v sobě máme i kousek učitele, na kterého vzpomínáme.
V časopise Darina jsem měla na starosti rubriku o cestování a zvířatech. Moc ráda taky na tuhle spolupráci vzpomínám.
♦♦♦
Připravujete nyní novou knížku? O čem bude?
Mám už napsaný nový příběh o pejskovi. Jmenuje se Berňáček Monty a pokud se najde nakladatel, který by měl zájem vydat knížku o obdivuhodném plemeni psa, budu moc ráda. Myslím, že bychom tím potěšili mnoho pejskařů a dětí, které touží po přítomnosti velkého huňatého kamaráda.
♦♦♦
Co je pro Vás jako autora dětských knížek nejtěžší?
Nejtěžší je zaujmout. Dítě není ochotné čekat až se příběh na sté stránce rozvine a děj konečně dostane spád. Dítě je náročný čtenář a v době stovek titulů, které se mu v knihkupectvích nabízejí, má už velmi „mlsný jazýček“. Autor dětské literatury musí zaujmout i rodiče, protoķže ti často vybírají literaturu, kterou bude jejich dítě číst. A v neposlední řadě musím vzpomenout ilustrace. Dětská kniha bez krásných ilustrací je jen poloviční. Měla jsem velké štěstí, že na spolupráci obou knížek o malém Petrovi kývla paní Ivona Knechtlová, jedinečná česká ilustrátorka dětské literatury.