„Čím silnější je pacientův pocit, že všechno souvisí se vším, tím stabilnější je jeho psychické zdraví.“ – citace z knihy, str. 42 –
Tohle bylo opravdu nádherné a inspirativní čtení. Kniha je neuvěřitelnou studnicí informací o lidském těle i mysli. Rozhodně se nesnaží znevažovat moderní medicínu, pouze poukazuje, že ne na vše má své „páky“. Naopak přírodní medicína podněcuje lidský organismus tak, aby se vlastními silami uzdravil.
Vedle školské medicíny založené na vyspělé technologii, existuje i medicína přírodní, a právě v této knize příznačně nazvané „Léčení silou přírody“ přichází významný německý internista Andreas Michalsen s vlastními zkušenostmi z praxe a výzkumem, kde zjistil, co skutečně lidskému tělu a duchu pomáhá.
Autor se věnuje klinické přírodní medicíně již desítky let a v této osobně pojaté knize popisuje nejen svou cestu k přírodnímu lékařství, ale zejména poznání toho, co vše z ní načerpal, a co vše z ní může s naprosto čistým svědomím doporučit člověku dále. Všichni víme, že příroda je ta nemocnější léčitelka, tak proč se od ní tolik odtahujeme?
Co si však představit pod pojmem přírodní medicína? Ta zahrnuje širokou škálu postupů, od nutričních metod, léčení půstem, jógy, meditace, ajurvédy, akupunktury, až po léčivou sílu bylin. Sama jsem se přesvědčila, jak se někteří doktoři negativně staví k léčbě pomocí přírodních metod. Na vlastní kůži jsem si však mohla vyzkoušet, že právě přírodní postup byl ten, který mi nakonec dopomohl vyřešit problém s extrémním stresem, převládajícími negativními myšlenkami a zejména příšernými stavy při tinnitu. Pokud se člověk rozhodne hledat pomoc u přírodního léčitele, je nutné mít na paměti, že všechny léčebné metody musí provádět člověk s letitými zkušenostmi (tady si vždy vzpomenu na známého českého léčitele Jana Mikoláška, tzv. šarlatána).
Mnoho chronických onemocnění je dnes léčeno pomocí farmak, což zpravidla vede jen ke krátkodobému zmírnění příznaků, a navíc se může objevit celá řada vedlejších účinků. Naopak cílem přírodních terapií je posílení sebeuzdravujících sil pacientů. Samozřejmě, že ideální stav je vždy, kdy se klinická medicína dokáže doplňovat s tou přírodní, tedy nesoupeřit, nebýt v rozporu, ale naopak koexistovat společně. Jednoduše to znamená zapojit tradiční způsoby léčby do moderní technické medicíny.
Kniha nám nastiňuje pohled na starověké terapie, které jsou prospěšné a efektivní do dnešních dnů. Jde například o působení pijavic, baňkování, pouštění žílou (dnes mluvíme o darování krve), klystýr či půst. Je dokázáno, že pijavice léčí artrózu kolene účinněji než novodobé fyzioterapie (citace z knihy, str. 57). Všem těmto postupům se detailně věnuje v samostatných kapitolách.
V závěru knihy nabízí profesor vlastní léčebné postupy u osmi nejběžnějších chronických onemocnění – vysoký krevní tlak, srdeční choroby, artróza, revma, cukrovka, deprese, úzkosti, bolesti zad a šíje či onemocnění žaludku a střev.
Věděli jste například, že tepelné terapie, jako jsou koupele a saunování, účinně pomáhají proti bolestem a depresím, kterými současná moderní společnost tolik trpí? Nebo, že až 70 procent všech chronických onemocnění způsobuje, anebo přinejmenším zhoršuje nesprávná výživa? Přírodní lékařství rozhodně nepatří do minulosti. S tím, co v dnešní době víme, musíme před našimi předky smeknout klobouk a dát jim v mnohém za pravdu…
Z knihy jsem zůstala naprosto „paf“. Zaslouží si opakovanou pozornost. Zaručeně si ji v brzké době opět přečtu, tentokrát více pozorněji a se zaměřením na neduhy, které se mě přímo týkají.
© Denisa Šimíčková, Lacultura