Než stromům dojde dech

Stromy se bez lidí obejdou.

Lidstvo bez stromů nikoli. A nejen lidstvo, nýbrž život jako takový.3D_kniha_Stromum_dojde_dech_72dpi_RGB

Stromy jsou cosi jako plíce naší planety. V důsledku klimatických změn vyvolaných civilizačními vlivy však čelíme riziku fatálního (a v podstatě nevratného) kolapsu ekosystému.

I kdyby k němu došlo, stromy by se za každých okolností dokázaly vrátit. Dříve či později, ale určitě.

Období sucha. Ničivé požáry. Rozsáhlé polomy. Hospodářské využití či přímo likvidace lesních společenství. Nic z toho nedokáže stromům zabránit, aby znovu vyrostly. Jejich efektivní sociální komunity jsou většinou schopny adaptace téměř na cokoli. A nejen to: stromy pomáhají odstranit skleníkové plyny z atmosféry lépe než sebemodernější technika. Navíc silně ochlazují mikroklima a výrazně zvyšují množství dešťových srážek.

Kniha Než stromům dojde dech je vyznáním lásky stromům. A současně výzvou, abychom ve vlastním zájmu konečně začali chránit přírodu a pečovat o její nekonečnou mnohotvárnost.

„Při našem společném čtení o lese vám ukážu, jak můžete stromům při učení přihlížet, proč když buky či duby v létě shodí listí, nemusí si tím zákonitě zadělat na problémy, a podle čeho můžete poznat stromy, které vsadily na špatnou strategii,“ říká autor knihy Peter Wohlleben.

 Krátká ukázka:

Návrat lesů může být velice napínavý a my se může­me na vlastní oči stát svědky toho, že příroda znamená změnu! Čím více oddalujeme kyvadlo od ideálního sta­vu, tím prudčeji kmitne zpět, když ho znovu pustíme z rukou, tedy když si bude moct příroda dělat, co se jí zachce. A kde je hodně pohybu, tam jsou změny vidět obzvlášť zřetelně. Pole, které je během pár let pokryté mladými stromky, mladý les, jehož osiky a břízy během jednoho až dvou let poporostou o jeden metr do výšky – to všech­no můžete pozorovat při svých procházkách přírodou. Momentálně je nejmarkantnější kolaps přírodě vzdále­ných plantáží. Pokud tam nikdo nic nepodniká, promění se tamní zelená poušť v zelenou divočinu – a právě zde dochází rok od roku k největším změnám. Nejprve se ze smrků a borovic začnou sypat jehlice a všechno se pro­mění v hnědou pustinu. Nejpozději do roka se celá půda pokryje travinami, bylinami a tisíci maličkých semenáč­ků. Když uplyne další rok, vyčnívá už spousta listnatých stromečků nad ostatní rostliny a začíná na půdu vrhat stín. O pět až deset let později celou plochu pokrývá mlazina. Traviny, byliny a keře postupně mizí, protože je tu pro ně přílišné temno. Mezi břízy a osiky se sem tam vetřely duby, buky a javory a snaží se dohnat dřeviny, které se sem dostaly před nimi, postupně je přerostou a za několik desítek let samy úplně převezmou kormidlo.

© Jiří Raichl, Literární servis

Grafický návrh vytvořil a nakódoval Tomáš Hlad & techka s.r.o.

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení