Kniha Marca Hamera je prezentována jako vyprávění o životě v souladu s přírodou. Aha? A co to vlastně znamená? Tento slogan je totiž tak zprofanovaný, že nudnější klišé je už fakt těžké si představit. Devět z deseti vinařských firem o svých vínech tvrdí, že jsou vypěstována a zpracována šetrnými metodami v souladu s přírodou. Pak k nim přijedete do sklepa a uvidíte tam všechny ty tajemné chemické preparáty... Nebo třeba takové jogurty, ty jsou taky vyrobeny v souladu s přírodou - ale zkuste si zajet na exkurzi do mlékárny a budete koukat. Moderní potravinářství je obecně přehlídkou chemického kouzelnictví. No, ale striktně vzato, chemie taky patří mezi přírodní vědy, že...
Dobře, vraťme se ke knize Od semínka v prach. Už samotný název napovídá tématiku díla: pěstitelství, zahradničení. Ano, o tom to je. Marc Hamer se rozhodl napsat nevšední výpověď o svém vztahu k zahradě a k zahradním pracím. A tom, co v tomto mikrovesmíru zažívá a co ho při tom napadá.
Je to vlastně rozsáhlý seriál krátkých příběhů všedního dne, zdánlivě obyčejných, a přitom skrývajících prostý leč působivý filosofický náboj. V jednoduchosti je krása - a stěžejní existenciální otázky jsou ve výsledku vlastně jednoduché. Když z člověka oloupeme slupky jeho rolí, masek a fabulací, zůstane nám "nahý" tvor řešící onu zlatou trojici otázek: kdo jsem, odkud přicházím, kam směřuji...
Ostatně, poslužme si krátkou ukázkou...
Kam se podívám, ve studené půdě dřímají květiny. Zimní třešně jsou obsypané drobnými růžovými kvítky, vilín zase hnědožlutými, které připomínají mrtvé pavouky ležící na zádech se ztuhlýma nohama ve vzduchu, a čemeřice smyslně růžovými. Ze zmrzlé hlíny vykukují špičky narcisů a vedle se choulí maličké zárodky mákovců, roztomilé malé semenáčky. V téhle stárnoucí zahradě, kde neustále něco raší, existuje věčné mládí.
Takovým domům a zahradám zanedlouho odzvoní a já mám na paměti, že i můj konec se blíží rychlostí, kterou si plně uvědomím, teprve až zahlédnu cílovou pásku. Byl to dlouhý závod a už jsem unavený. První dva roky života jsem prý jenom prořval. Nahý divák, svědek.
Kniha je primárně určena milovníkům zahradničení, kteří s každým novým vegetačním obdobím zcela přirozeně nacházejí kouzlo v zázraku zrození. Marc Hamer neotevírá „velká“ témata. Místo toho demonstruje svou životní filosofii na reflexi zákonitého plynutí času. Což je mimochodem možná nejlepší způsob, jak stimulovat úvahy o tom, jak to vlastně vedeme.
Autorův vypravěčský styl je úsporný, směřující bez velkých okolků k jádru sdělení. Čtivosti určitě velice napomáhá kvalitní překlad, což je v případě Nakladatelství KAZDA sázka na jistotu. Nesmírně elegantní mi připadá i rustikálně laděná obálka.
Sečteno, podtrženo: kniha je moc pěkným dárkem zejména pro všechny amatérské i profesionální zahradníky, ale též pro každého hloubavého fanouška dobré esejistiky.
© Jiří Raichl, Literární servis