Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou

Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou - Ohromující zjištění o 7 lidských smyslech, srdečním tepu stromů a otázce, zda mají rostliny vědomí

Peter Wohlleben

Milí čtenáři,

máme pro vás přichystanou již 12 knihu od autora - lesníka Petera Wohllebena. Mohly bychom říci, že 12 knih s přírodní tematikou od stejného autora je až příliš. Ale obrovské znalosti, osobní prožitky, laskavá lidskost a pokora tohoto člověka jsou garantem trvalých hodnot a neopakovatelnosti jeho lesních příběhů.

V poslední knize „Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou” však narazíme na ohromující zjištění o 7 lidských smyslech, které se v přírodě mohou uzdravit. Přibývá stále více obdivovatelů přírody, kteří chtějí les nejen vidět, ale také intenzivně vnímat. Jsme ještě vůbec schopni vnímat svými smysly viditelnou, ale i neviditelnou přírodu? Stačí nám k tomu náš často poškozený zrak, nedostatečný sluch pro jemné zvuky, nebo hmat obroušený technikou? Peter Wohlleben nás překvapí kladnou odpovědí, ale jedním dechem dodává – musíte začít smysly trénovat. A kde jinde, než v přírodě. Ukázky zmíněného tréninku jsou úžasné svou jednoduchostí, dostupností a peněženkou ze které nic neubude. Kdo by si nechtěl zlepšit zrak, či sluch. A šestý smysl? To je kapitola sama pro sebe. I ta nás však zcela uspokojí. Dokonce uspokojí i ty z nás, kteří uvěří, jen když si mohou sáhnout.

Les je zázrak a zázraky můžeme prožívat se svými dětmi, které nás učí znovu objevovat dávno zapomenuté. Je třeba jim ale v lese nechat dostatek času a volnosti. Víkendové výlety rodin mají většinou vždy nějaký cíl, kterého je třeba dosáhnout co nejkratší cestou a bez zastavování. Pro děti to ale většinou bývá nuda. Potřebují párat, schovávat se, honit a křičet.

Jak poznamenává Peter Wohlleben – děti jsou skvělí učitelé bezprostředního přibližování k přírodě. Pokud si les, my dospělí dokážeme užívat jako ony, pouto mezi námi a přírodou, možná už trochu ochablé, se zase upevní.

Kniha Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou stále klepe na naše zavřené dveře. A díky ní se dveře začínají pomalu otevírat. Začínáme být více empatičtí, uvědomovat si své „závazky a povinnosti” k přírodě a otáčíme svým kormidlem. Vyplouváme jiným směrem. Měníme kurz. Stojíme na začátku obratu o 180°. Na začátku změny kurzu vedené nikoli rozumem, ale srdcem.

A to je poselství, které nám lesník Peter Wohlleben ve své knize přináší.