Tajuplný svět virů a bakterií

 Při povrchním pohledu na tuto knížku asi leckoho napadne, jak ošidné je vydávat dětskou publikaci o virech zrovna v této době. Ano, zdánlivě to může působit jako bláhový nápad, který se však při bližším "ohledání" ukáže jako nápad logický, a hlavně nesmírně užitečný. 

 Kniha dvojice německých biologů totiž z celé problematiky strhává démonizující obal, aby dětem (a nakonec nejen jim) otevřela fascinující vesmír drobounkých potvůrek, které kdysi stály u zrodu života na naší planetě. 

 Čtenáři od 9 do 99 (a více) let, pro než je kniha určena, se z napínavého příběhu neviditelného světa dovědí, že některé bakterie se dožily až 250 milionů let a dokázaly by přežít i bez slunce. Nebo, že viry máme zakódované v genech jako zcela nezbytný předpoklad fungování organismu, bez něhož by savci (tedy i my) nemohli existovat. A dále: proč jsou bakterie nejrychlejší živí tvorové na naší planetě, jak naši předkové vynalezli očkování již před miliony let, nebo že karanténu pro nemocné jedince nepoužívají pouze lidé, nýbrž také šimpanzi. Kniha se též dotýká ryze praktických otázek, např. proč někdo onemocní, a jiný ne, jak můžeme účinně trénovat imunitní systém, nebo které bakterie a viry jsou užitečné (a proč bychom byli bez mikrosvěta úplně ztraceni), a co jsou pandemie (a jak je možné, že k nim dochází teprve posledních pár tisíc let).

Krátká ukázka:

Většina těchto mikroskopických složek přírody je nejen neškodná, ale dokonce i nevýslovně užitečná. Stačí si vzpomenout třeba na čistírnu odpadních vod, jeden z největších lidských vynálezů. Bez těchto wellness oáz pro mikroorganismy bychom se zalkli vlastním odpadem. Ovšem takovíto neúnavní pomocníci nežijí jenom v čističkách, oni jsou také v nás a na nás. Věděli jste, že naše tělo má více bakterií než vlastních buněk? 

***

Dva američtí vědci Stanley Miller a Harold Clayton Urey provedli na univerzitě v Chicagu v roce 1953 průkopnický experiment: věděli, jaké složení měl vzduch asi před čtyřmi miliardami let a jaké podmínky tehdy panovaly na Zemi. A toto prostředí se pokusili reprodukovat ve velké skleněné baňce. Baňkou sršely blesky, všechny složky směsi se zahřívaly a ochlazovaly (chemická evoluce). Vědci tomuto prostředí říkají prapolévka nebo také prebiotická či primordiální polévka. Důležitou součástí této „polévky“ byl metan, nejjednodušší molekula uhlovodíku (veškerý život, který známe, je tvořen uhlovodíky). Molekula metanu má velmi jednoduchou strukturu: skládá se pouze z jediného atomu uhlíku a čtyř atomů vodíku. Proto se taky nazývá uhlovodík. Velmi dobře hoří, a proto se běžně spaluje v kuchyních s plynovými sporáky. Po provedení experimentu byli vědci ohromeni, protože pětina (20 %) metanu se přeměnila v mnohem složitější molekuly: vznikly organické sloučeniny, a tím byl vytvořen chemický základ pro vznik prvních živých organismů.

O autorech:

 Dr. Karsten Brensing vystudoval mořskou biologii a vyučoval mikrobiologii a hygienu. Se svou ženou Katrin Linkeovou na Floridě a v Izraeli zkoumal interakci mezi delfíny a lidmi. Napsal tři úspěšné knihy o tom, jak zvířata myslí a cítí, a pracoval jako konzultant pro německé ministerstvo životního prostředí, evropskou komisi a různé organizace pro ochranu životního prostředí.

 Katrin Linkeová vystudovala medicínu a biologii. Po škole zkoumala interakci mezi delfíny a lidmi. Od roku 2001 pracuje jako nezávislá vědecká novinářka pro televizi. Tajuplný svět virů a bakterií je její první kniha pro děti.

 Katrin a Karsten jsou rodiči dvou synů. Sní o tom, že se jednou budou jako rodina plavit po světě na plachetnici.