Výchova štěněte

„Štěňata se nejlépe učí v prvních měsících, kdy jsou po učení velmi dychtivá. V přírodě se během této doby učí pravidlům soužití, tomu, jak poznávat své prostředí, vyhýbat se nebezpečí atd. To je dostatečně připraví na další život. Stejně byste měli postupovat i u svého štěněte. Pokud by tato doba zůstala nevyužitá, štěněti by chybělo vedení, nezískalo by pocit jistoty v rámci své „smečky“ a prostředí by mu připadalo cizí. Pokud by se muselo později samo začlenit, mnoho věcí by nebylo schopno pochopit a bylo by velmi nejisté.”

„Mnoho majitelů psů má tendenci své čtyřnohé přátele antropomorfizovat. To vede k nedorozuměním a chybným interpretacím v komunikaci.Kromě toho často nebývají správně vnímány a zohledněny druhově specifické potřeby psa.”

„Teoretické znalosti o chovu, vazbách, výchově, výcviku atd. je nejlepší získat ještě před nastěhováním vašeho čtyřnohého přítele. Tyto znalosti je pak třeba uvést do praxe – a to hlavně s ohledem na individuální povahu psa. Čtyřnohého přítele je třeba od útlého věku považovat za „skutečného“ psa, který vnímá člověka jako opravdového sociálního partnera a který potřebuje, aby ho někdo vedl. Když k tomu přidáte ještě porci intuice, nemůžete nic zkazit.”