Často se setkávám se dvěma typy zahrad: zelenými pokoji navíc a pěstební zahradou. V obou případech jsou zvířecí návštěvníci sledováni s nevraživostí. Možná bychom si ale mohli vzpomenout, proč je dobré zvířecí parťáky v „našem“ prostoru uvítat jako opylovače, likvidátory mšic a jiných škůdců nebo zkrátka jen pro příjemný pohled a poslech. Jak je přilákat? To se dočtete v knize Elke Schwarzerové: Sýkorky milují meduňku, kterou vydalo nakladatelství KAZDA.
Podtitul knihy totiž zní: Jak do zahrady přilákat hmyz, ptáky a další zvířata. Dozvíte se tak o partnerství rostlin a živočichů. Například chcete-li v zahradě naslouchat cvrlikání zvonka zeleného, nechte v rohu zahrady šípkový keř. Sýkory modřinky mají v oblibě meduňku lékařskou; sýkory babky upřednostní ostropestřec mariánský. Těší-li vás pohled na motýly a další opylovače vysaďte měsíčnici roční, plicník, vrbinu obecnou nebo dřišťál. Aneb jak zpívá česká rocková kapela: „Ať každý má, co rád…“.
Brožovaná publikace o rozměrech 170 x 235 mm nabízí čtenáři 127 stran. Obsah knihy se tematicky dělí do šesti kapitol. V úvodní kapitole nazvané Zahrada pro zvířata se dočteme, které druhy se nejlépe hodí na jaký typ pozemku.
Následující kapitoly pak nejprve na dvoustraně představí zástupce živočišné říše a zpravidla na dalších dvou stranách uvede oblíbené rostliny – lákadla pro dané tvory. Naučíte se tak něco o běžně dostupných a na pěstování nenáročných rostlinách.
Zároveň se dozvíte se tak, jak své zahrady rozveselit akrobatickým představením veverek, rozeznít švitořením kosů, sýkorek, hýlů, zvonků, pěnic, červenek, špačků i stehlíků, oživit pestrobarevnými motýly, pestřenkami a dalšími opylovači a likvidátory škůdců
Poslední kapitola Projekty pro zvířata je souborem praktických návodů na výrobu hmyzího hotelu, úkrytu pro škvory, budky pro ježka, ptáky i netopýry.
Shrnutí
Čím více se zajímám o vytváření zahrad, tím častěji narážím na to, že se o její prostor nechceme dělit s nikým jiným než jsou naši blízcí a případně domácí mazlíčci. Osobně však silně sympatizuji s myšlenkou autorky – je dobré umět svou zahradu sdílet.
Ačkoli ani já nemám ráda v zahradě vetřelce, nepochybuji, že je lepší naučit se přírodě přizpůsobit (i vědět s jakým zákonitostmi počítat) a těšit se ze vzniklé symbiózy. Věřím, že graficky a informačně zdařilá kniha Sýkorky milují meduňku mi bude zdárným pomocníkem.
© Renata Dorňáková, LaCultura.cz