Pes, který mu ukázal cestu zpátky. James Middleton vypráví o Elle, rodině i životě v blízkosti britské monarchie
Pes někdy řekne nejvíc právě tím, že zůstane
James v knize otevřeně popisuje období, kdy se z jeho života vytratila radost a všechno kolem něj ztratilo barvy. Přestože měl milující rodiče, blízké sestry Catherine a Pippu a rodinu, která při něm stála, nebyl schopný přijmout její pomoc. Uzavíral se před okolím a stále více se propadal do pocitu osamění.
Ella však zůstávala po jeho boku bez otázek a podmínek. Jednoduše poznala, že ji James potřebuje.
Jejich vztah krásně ukazuje něco, co zná mnoho majitelů psů: pes často vycítí náš smutek dříve, než si ho dokážeme přiznat sami. Nesnaží se nám radit ani naše trápení zlehčovat. Sedne si vedle nás, položí nám hlavu na koleno a zůstane tak dlouho, jak je potřeba.
Právě v tom spočívá největší síla této knihy. Není pouze příběhem o depresi. Je především vyprávěním o věrnosti, důvěře a nenápadných každodenních okamžicích, které mohou člověka pomalu přivést zpátky k radosti.
Od nejtemnějšího období k novému životu
Ella nestála pouze u Jamesova návratu k duševnímu zdraví. Významně ovlivnila také jeho další život. Právě díky ní se seznámil se svou budoucí ženou Alizée. Jejich první kontakt navázala svým typicky psím, bezprostředním způsobem – a James postupně pochopil, že Ella tentokrát vybrala správně.
Následovala spousta velmi důležitých momentů a James s dojetím přiznává, že bez Elly by nic z toho nezažil. Přivedla ho nejen zpátky k životu, ale také k životu, o kterém si v nejtěžších chvílích nedokázal ani nechat zdát.
Kniha proto navzdory vážným tématům nepůsobí beznadějně. Naopak. Je příběhem proměny, uzdravení a nových začátků. Připomíná, že cesta zpátky nemusí být rychlá ani jednoduchá, ale může existovat i ve chvíli, kdy ji ještě nevidíme.
A někdy po ní kráčíme po boku někoho, kdo má čtyři tlapky.
