|
S potěšením Vám představujeme naší prvotinu s mořskou tematikou a pro lepší seznámení s knihou Vám nabízíme pohled čtenářky, kterou kniha velmi oslovila. |
||
|
Asi před týdnem jsem si přečetla (a prohlédla) nádhernou knihu příběhů, fotografií a splnil se mi můj dávný sen - potápět se s keporkaky, sledovat velrybí vodotrysk, poslouchat jejich písně a vrýt si do paměti šťastně dětský úsměv běluhy a vidět delfíny surfovat na vlnách. Kniha se jmenuje "Na svou první velrybu - nikdy nezapomeneš" a jejím autorem je Ralf Kiefner. Ralf je úspěšným autorem knih, fotografem zvířat a podvodního světa, kameramanem a producentem. Jeho tvorba byla mnohokrát oceněna na mezinárodních festivalech. |
 |
|
 |
Ale nejkrásnější je jeho motto: "Svou prací chceme čtenářům a divákům přiblížit krásu a výjimečnost zvířat. Rádi bychom také upozornili na ohrožení, kterému jsou po celém světě vystavena, a pomocí mimořádných záběrů se snažíme ukázat, že si ochranu rozhodně zaslouží. Je pro nás velice důležité, abychom při své práci co nejméně zasahovali do přirozeného chování zvířat." |
|
|
Já sama jsem velkou a snad i pokornou ctitelkou přírody, zvířat, květin a tajemných podmořských hlubin. Ale jako středoevropanka bez moře a bez tučného bankovního konta jsem z mořských hlubin zažila pouze 2m ponoru v Jadranu a hejno nevýrazných rybiček. Proto mě zmíněná kniha tolik nadchla, neboť pomohla rozběhnout mou fantazii na plné obrátky. Najednou jsem stála na lodi vedle Ralfa a jeho ženy Andrei a se zatajeným dechem sledovala, jak se z hlubin oceánu pomalu vynořuje něco, co předčilo mé očekávání. Byl to zpívající keporkak, velký jako lokomotiva a s lehkostí se vznášel ve vodě, jako by byl ve stavu beztíže. Doširoka rozpřažené prsní ploutve budily dojem, jako by chtěl zpěvák svým tónům přidat na důrazu. Celá symfonie keporkaka může trvat až 24 hodin. Před očima se mi odvíjel jeden obraz za druhým a každá nová fotografie stála na začátku dalšího mého příběhu. Viděla jsem keporkačí miminko (6 metrů a 6 tun), které jeho máma podpírala a držela na hladině, když bylo unavené, prožívala jsem setkání s velrybou a uvědomila jsem si, jak obrovský je to tvor. Vždyť jen její hlava je dlouhá 3-4 m. |
 |
|
 |
Největším zážitkem však pro mne byla fotografie (skutečná, nikoliv v mé fantazii) běluhy, která se dívala přímo do mých očí a dětsky, šťastně a bezelstně se na mne usmívala. Tak mě napadlo, že svět by byl o mnoho lepší, kdybychom my lidé dokázali alespoň někdy vykouzlit na tvářích tak krásně dětský a mírumilovný úsměv.
Při čtení a prohlížení této knihy Vám všem přejeme "šťastnou plavbu" a krásné zážitky. |
|