Můj první les

Můj první les
Peter Wohlleben

Vážení a milí naši čtenáři,

představujeme vám další krásnou knihu od Petera Wohllebena, který svými knihami na téma lesa oslovuje miliony lidí a daří se mu nadchnout je svými vhledy do tohoto křehkého ekosystému.

Od roku 2017 vede Lesní akademii, v níž předává vlastní zkušenosti a podněty pro šetrné hospodářství.

V této knize se pan Wohlleben zabývá především druhovou rozmanitostí lesa a snížením podílu jehličnanů v našich lesích. Ale i smrky, jak říká, mají své opodstatnění, a sice v nejzazších polohách středně vysokých pohoří anebo v Alpách těsně pod hranicí růstu stromů. Tady nalezly útočiště poté, co minula doba ledová. Je tu dost chladno a vlhko i pro tato dítka, která jsou jinak zdrojem starostí. On sám je zastánce především bukového lesa a v knize také vysvětluje proč.

  001a_p
024  

Naše aktivita měnit nepatřičně les od původního složení lesů tu vždy vzdoruje silám přírody. A ta nezná ani dobro ani zlo, nýbrž pouze v dané chvíli ideální stav, který se znovu a znovu snaží nastolit.

Peter Wohlleben se netají revoluční myšlenkou. Říká: „Lesní hospodářství není ochranou přírody. Les se po celé milióny let dokázal zachovat sám. Pečující ruce hajného či majitele lesa k tomu netřeba. Celé stamilióny let to příroda dělá nejlépe úplně sama a my jí při tom můžeme jen v úžasu přihlížet.“ Jak moudré!

Autor knihy postupně vyvrací mnoho mýtů a v odstavcích „Můj tip“ vždy svými zkušenostmi poukazuje na šetrnost, moudrost přírody a logiku jen nutných zásahů.

Celá kniha obsahuje mnoho krásných i méně krásných (po nešetrném zásahu lidí) fotografií s vysvětlujícími texty a my se například dozvíme, že kde projde vlk, tam roste i les. Vlkům totiž chutná srnčí. Tam, kde rostou maliny, je stav zvěře jakž takž přiměřený. A jelen, jako impozantní tvor našich lesů, jim škodí leckdy víc než jiná zvířata.

  105
185_z3  

Pod nádhernou fotografií bukového lesa se můžeme dočíst, že staré bukové lesy jsou našimi „deštnými pralesy“- jsou jen mnohem vzácnější. A u fotografie dřevěné urny se zase dočteme, že na lesním pohřebišti Wershofen se používají pouze urny z neošetřeného bukového dřeva. Malé tabulky na starých stromech nahrazují náhrobní kameny. Nápis na jedné takové tabulce zní: Budete-li mne hledat, hledejte mě ve svých srdcích. Nalezl-li jsem tam příbytek, jsem s vámi stále. Využití lesa pro účely pohřbívání je pro staré bukové lesy ochranou.

 

Na úplný závěr knihy malá citace z kapitoly „Jak to vidím já“-která mluví za vše.

„Lesničení neznamená jen těžbu dřeva. Tento velmi rozšířený omyl brání zavádění inovativních forem obhospodařování, s nimiž můžete vydělat podstatně víc peněz. Mne krom toho mnohem víc baví provádět návštěvníky po lesním hřbitově než se s nákupčími dřeva přít o kvalitu kmenů.“

   030a